.jpg)
Terapie jako křížová cesta aneb...Blíží se velikonoce!
Čtrnáct zastavení křížové cesty osobního rozvoje
Blíží se Velikonoce a s nimi si už několik let kladu otázku, co nám z příběhu Velké noci vlastně zbylo. Nabízí se vajíčka, pomlázka, koledy…občas i nějaký ten zajíček vyskočí. Ale co je skutečná podstata Velikonočního příběhu?
Nebudu se zde pouštět do náboženských interpretací. To nechávám jiným profesím. Pokusím se nabídnout svůj - psychoterapeutický - pohled na příběh, který formoval milióny našich předků (jen ve 20 generacích máme každý přes 1 milión přímých předků - a to jsme někde na začátku 17. stol.!) a má nezpochybnitelný vliv i na nás - bez ohledu na to, jak moc ateisticky se zrovna cítíme.
Křížové cesty (napodobeniny svatých míst umístěné v přírodě, nejčastěji ve formě kapliček) vznikaly v Evropě jako “mini” verze skutečné křížové cesty v Jeruzalémě, která byla pro středověké Evropany nedostupná.
Cesta je bohatý symbol. V mých představách vede cesta do kopců, do hor. Cesta je často strastiplná a náročná, je potřeba občas zastavit a sbírat síly na další výstup, ale vyplatí se dojít až do konce. A tam, na/hoře, většinou čeká úleva. Dobrý pocit ze zvládnuté cesty i z výhledu na krajinu kolem. Právě tato představa se mi spojuje s tradiční křesťanskou křížovou cestou. Křížová cesta je totiž paralela s našimi skutečnými životy.
Ke křížové cestě přirovnávám i terapeutický proces. Je to sice “mini” verze skutečné životní cesty, ale zároveň obsahuje všechny její prvky - je to fraktál. Proto se pokusím stručně (a postupně) nastínit čtrnáct zastavení, jak je vnímám skrze práci s mými klienty.
1. zastavení - Pán Ježíš odsouzen k smrti
První zastavení je rozhodující pro to, aby celá individuační cesta (rozuměj cesta stávání se tím, kým skutečně jsme) začala. Je potřeba zažít krizi, někoho nebo něco ztratit, setkat se v životě s něčím velikým, co vnese do “obyčejného” života transcendentní funkci, tedy schopnost posunout se od jednoho postoje do jiného. Setkání se smrtí a tedy konečností vlastní existence je extrémním zhmotněním takové krize; někteří mí klienti přicházejí při daleko “banálnějších” projevech.
Jedna klientka (cca 25 let) přišla do terapie po rozchodu s ženatým mužem, na kterého nemohla zapomenout, druhý klient (cca 35 let) přišel po operaci akutního zánětu žaludku, jiný klient (cca 45 let) přišel poté co zjistil, že mu je jeho manželka nevěrná a chce se s ním rozvést.
Všechna tato sdělení byla plná emocí. Klienti líčili velkou bolest, která jejich situaci doprovází a jak je nemožné vidět jakoukoliv světlejší budoucnost.
Jejich (dosavadní) život byl, z jejich pohledu, u konce. Byli odsouzeni k smrti.
Další příspěvěk najdete zde.
Comments