Jsem řidičem vlastního života?

Řidičem je zpravidla osoba způsobilá. Tedy někdo, kdo vlastní řidičský průkaz. Získat řidičský průkaz je hračka. Stačí, aby Vám bylo 18 let, měli jste potřebné finance, naučili se teorii a absolvovali praxi. Proč ho tedy tolik lidí nemá? Protože je to totiž opravdová maturita - doslova zkouška dospělosti!

Běžná školská maturita (z latinského “maturus” - zralý, dospělý, včasný) už svým názvem klame - tváří se být zkouškou dospělosti, ale zůstává v dětinsky naivní. K získání vám totiž postačí jen se něco naučit.

S řidičákem je to jiné - tam musíte dokázat, že na to máte - věkem, vzděláním, zdroji i… odvahou.

Není to nároková záležitost - jako třeba občanský průkaz - ale oprávnění. Je třeba se osvědčit a zapadnout mezi ostatní řidiče, kteří spolu “mluví”. A to lze jen tím, že se mezi ně vydáte.

Ovládnete techniku jízdy a vyrazíte vstříc veškerému nebezpečí, které na našich silnicích hrozí. Naplánujete si cíl cesty, zvolíte směr, načasujete si, kdy vjedete do křižovatky, abyste se vyhli kolizi, ale zároveň abyste zbytečně nebrzdili provoz za vámi.

S auty se míjíte tak, že jedete kolem sebe, ale tak akorát, abyste se nesrazili nebo nesjeli do škarpy. Hlídáte si svůj prostor, nelepíte se někomu na p***l, ale ani nezůstáváte příliš pozadu. Probliknete někoho když nesvítí. Probliknete kdekoho, když minete policejní hlídku. Svoje záměry dáváte včas ostatním vědět směrovými světly. Netroubíte, když to není nutné. Ale zároveň důrazně zatroubíte a strhnete volant, když hrozí karambol. Stojíte, když svítí červená. Jedete, když máte zelenou. Brnkačka, že?

Tak proč to takhle nejde v životě?

Proč je tak složité ostatní informovat o tom, co zrovna potřebuji, kam směřuji? Jak to, že projíždím jasné vztahové stopky a červené, a pořád si říkám, že mi to projde? Proč dávám blinkr doleva, ale přitom jedu doprava? Proč mi nejde klakson zrovna když mě někdo jiný ohrožuje?

To jsou panečku otázky do terapie! Dokážete si na ně odpovědět?

#autopsycholog #