Koruna pro ledové královny v Psychologie DNES

Častými návštěvnicemi psychoterapeutické praxe bývají úspěšné a atraktivní single třicátnice. Přicházejí v botách na vysokém podpatku a mají pevný stisk ruky. Zpočátku dávají najevo svou nadřazenost, později přiznávají frustraci a emoční chlad. Jak z ledového krunýře ven?

Říkám jim ledové královny. Spojuje je emoční oploštělost, vysoké nároky na ostatní i vyčerpání z vlastního výkonu, což jim komplikuje partnerské vztahy. Zpravidla jsou odpoutané od původních rodin a jsou hrdé na to, že v životě nikoho nepotřebují. Vydělat na byt, odjet sama na konec světa? Nic není problém! Do terapie je přivádí rozčarování z toho, že jim vysněný kariérní úspěch nepřináší vztahovou pohodu. Naopak – cítí se nepřijímané a frustrované. Jak se mohou ledové královny stát plně rozvinutými sebevědomými ženami?

Bez výkonu nemám hodnotu Bára je úspěšná manažerka v nadnárodní společnosti a nekompromisně dosahuje svých kariérních cílů. Na Instagramu to může působit, že žije pohádkový život. Užívá si nezávazného sexu, každý týden je na jiném rande. O „normálního chlapa“ už ale několik měsíců nezavadila. Muž jí většinou brzy omrzí: buď není dost inteligentní, nebo vtipný, nebo pozorný. Nikdo jí nestačí. Má na víc. Hlavním tématem našich sezení je, že chce vztah, ale odmítá se kvůli němu ponižovat.

V poslední době se začíná během terapie vztekat. Přece ze sebe nebude dělat nějakou „blonďatou pipinu“, jen aby se muži zalíbila. Takhle to vůbec nechtěla! Toužila se vdávat v princeznovských šatech, mít děti. Brzy jí bude třicet šest a od svého snu je nebezpečně daleko.

Když pracujeme s Bářiným rodokmenem a díváme se na vztahy v rodině, zjišťujeme, že pochází z „tradičního“ manželství. Její rodiče jsou celý život spolu, protože se to tak dělá. Blízký vztah nemají a nepěstovali ho ani ke svým dětem. Bára je prvorozená dcera, pro jejího otce to ale bylo zklamání – očekával totiž syna. Její výchova byla citově odtažitá, přísná. Zatímco rodiče tvrdě trestali selhání, úspěch byl normální, nestál za řeč. I to asi přispělo k tomu, že se Bára snaží výkonem zalíbit, zaujmout. Bez výkonu nemá hodnotu.

I ve vztazích je zvyklá pracovat. O všechno se postará, uvaří, uklidí, víkendy do detailu naplánuje. Ale už ji nebaví všechno řešit, přeje si, aby to dělal někdo jiný. Chtěla by si trochu odpočinout... v milující náruči silného partnera. Ale nedokáže ho najít.

Na internetu je řada motivačních citátů jako „silná žena nepotřebuje muže“ nebo „single je člověk, který je dost silný na to, aby žil bez závislosti na druhých“. Zdálo by se, že síla a hodnota ženy je odvozena od nezávislosti na muži.

Princezna a královna Mé dospívání provázel osud princezny Diany. Vnímala jsem ji jako vzor moderní, nezávislé ženy. V pohádkovém příběhu hrála zápornou roli ledově odtažitá královna Alžběta, která se Dianu snažila vsadit do tradicionalistických struktur zastaralé monarchie.

Populární seriál Koruna z pera scenáristy Petera Morgana vysílaný na Netflixu a pojednávající o životě královny Alžběty II. však nabízí jiný pohled a narušil mnohé mé předsudky. Zkusme se na královnin osud podívat očima psychoterapie: Jak zvládla mladá žena přijmout zodpovědnost za monarchii a vydržet v partnerském vztahu až do jeho konce? Co si mohou z jejího příběhu do života odnést dnešní ledové královny?

Přijetí zodpovědnosti Být prvorozeným dítětem působí jako jednoznačné privilegium. Takové děti dostávají nejvíce péče, rodiče jsou jim nejdéle k dispozici a prvorozenectví nese i spoustu výhod v mocenské struktuře rodiny. Být prvorozeným je ale také velkým závazkem vůči rodu. Pomyslné následnictví trůnu zavazuje jedince bránit rodovou linii před rozkladnými vlivy zvenčí. Alžběta II. přijala zodpovědnost za korunu rituálně v okamžiku velkolepé korunovace. Odpřisáhla, že bude vládnout spravedlivě.

Bára loajalitu vůči svým předkům také cítí. Během sezení zjišťujeme, že péče a starost o původní rodinu je tak velký závazek, že jí brání hledat vhodného partnera na založení rodiny nové. V této oblasti potřebuje terapeuticky podpořit, aby si dokázala srovnat priority a vyhodnotila, které aktivity jsou v dané životní etapě zásadní a které snesou odklad.

Alžběta i Bára jsou prvorozené dcery. Kromě otázek spojených s prvorozenectvím nesou na bedrech i historické břemeno patriarchátu: po generace byli více cenění prvorození synové. Prvorozená dcera na sebe nevědomě bere úkol vynahradit rodičům (zejména otci) své „nesynovství“. Věnuje se sportu, je manuálně zručná, dobře studuje a celkově podává spolehlivé výkony. To jí v dětství pomáhá uspět v konkurenci méně ambiciózních sourozenců a udržet si svou vedoucí pozici. V dospělosti ji to ale vede cestou perfekcionismu k přehnanému výkonu a přesvědčení, že všechno musí zvládnout sama.

Spolupráce Královna Alžběta má k dispozici armádu pomocníků. Ledové královny tento aparát nemají a často ho ani nechtějí. Avšak přijetí spolupráce jako plnohodnotné cesty k dosahování vlastního potenciálu se zdá být důležitým předpokladem pro to, aby se tyto ženy z archetypu ledové královny vymanily. Někdy stačí najmout paní na úklid, ale může to být i vyhledání odborné pomoci. Důležité je vědomí, že spolupracovat neznamená být slabý, naopak to ukazuje na nesmírnou sílu.

Královna Alžběta v seriálu Koruna zažila svou zranitelnost například ve chvíli, kdy si uvědomila, že nemá dostatečné vzdělání, aby mohla smysluplně hovořit s ministerskými předsedy. Moment, kdy žádá svého tajemníka, aby jí našel učitele, je velkou lekcí pokory pro každého.

Bára je v této oblasti zatím v křeči. Ví, že víc závazků už neunese, ale ještě je nezvládá delegovat. Popírá vlastní zranitelnost. Kompenzování této bolesti nadměrným výkonem je pro ni zatím hořkým nápojem nepravé sebehodnoty, kterým se opájí.

Královský pár Otázka hledání „vhodného“ partnera je v psychoterapeutických sezeních se ženami velmi častá. Byl princ Philip pro Alžbětu ideálním partnerem? Měla královna na víc? Odpovědi na tyto otázky nejsou jednoznačné. Oba spojovala odpovědnost jak vůči instituci manželství a rodiny, tak vůči monarchii. Museli se zříkat individuálního uspokojení a opakovaně volit náročné cesty dohod a spolupráce ve prospěch udržitelnosti většího celku.

Bára nyní s nikým pár netvoří. Je na své kralování sama. V mnoha ohledech to má jednodušší – vše si řeší po svém. I to je jedna z možných cest dalšího vývoje – vydala se po ní například historická předchůdkyně současné královny Alžběta I. Není to ovšem zadarmo: Partnerský potenciál, tedy ono pomyslné či biologické dítě, které vzniká setkáním dvou osob, se nenaplní. Pokud se Bára rozhodne pro životní cestu v páru, bude si asi muset osvojit klíčovou, ale přesto často přehlíženou dovednost: Uznání vlastních slabostí, které vede k přijetí podpory od partnera.

Osamocená Okamžik korunovace naznačuje ještě jedno veliké téma – královninu osamělost. Málokdy bylo tak jasně vidět, že i když má manžela a veškerou myslitelnou podporu, v některých okamžicích je prostě sama. Jen ona je skutečná královna. Jen ona nese zodpovědnost.

Ledové královny jsou na samotu zvyklé. Je to ale jiný druh samoty, než do které se dobrovolně uchyluje královna, když potřebuje udělat rozhodnutí. Je to spíše samota vynucená, bolestivé opuštění.

Bára se také cítí sama. Nepotřebuje žádného prince na bílém koni, jen „normálního chlapa“, který by ji měl rád tak silnou a úspěšnou, jaká je. „Opravdu chci tak moc?“ ptá se mě v slzách. A já mám radost, že se konečně otevřela, uvolnila. Normálně totiž před nikým nepláče. Nemůže. Takovou „radost“ nikomu neudělá. Vidět ji v slzách jako zranitelnou ženu je malý zázrak, který má velký terapeutický potenciál.

Možná jednou přijde na to, že aby mohla být se silným mužem, nemusí být sama ze železa. Skutečná síla, jak už bylo naznačeno, není v nezávislosti a dominanci, ale ve schopnosti spolupráce.